Každá česká výroba má svůj tajný skanzen. Není v muzeu — je rozprostřený po celém provozu:
- doraz z ohnutého plechu, ročník 2011,
- držák přivařený „na 14 dní” za minulého ředitele,
- šablona z překližky, na kterou se nesmí sahat, protože drží pohromadě silou vůle a izolepou,
- a legendární přípravek pana Nováka, který funguje jen v jeho rukou. Nikdo neví proč. Ani pan Novák.
Miluju to. Vážně. Je to pomník české vynalézavosti — lidé si poradili a výroba jela dál.
Jedna vada na kráse
Má to jediný háček: až pan Novák odejde do důchodu, odejde s ním i polovina těchto „inovací”. Nikde nejsou zdokumentované, každý kus je originál a vyrobit je znovu umí jen ten, kdo je vymyslel. Psali jsme o tom nedávno: když nejzkušenější člověk ve výrobě bastlí provizorní držák, firma přichází o jeho čas dvakrát — poprvé při výrobě provizoria, podruhé při každé opravě.
A platí to i naopak: čím důležitější roli takový kus v provozu hraje, tím spíš patří na seznam klíčových dílů, které je dobré znát dřív, než se polámou.
Proč začínám u přípravků
Přesně proto ve firmách nezačínám velkým inovačním projektem, ale přípravky. Vytisknout doraz, šablonu nebo ergonomickou pomůcku nestojí majland a nový kus vyrobíte za den. Hlavní přínos je ale jinde:
- data zůstanou firmě — ne v hlavě jednoho člověka,
- osvědčené provizorium se převede do opakovatelné podoby a dá se dál vylepšovat,
- druhý, pátý i dvacátý kus je stejný jako první,
- a pan Novák se může věnovat práci, kterou za něj nikdo jiný neudělá.
Když se pak ukáže, že má smysl jít dál, jsou přípravky nejbezpečnější první krok k zakázkové aditivní výrobě dílů — od jednoho kusu po malé série, bez nákupu vlastní tiskárny.
Jaký unikát by kandidoval do skanzenu u vás ve firmě? Klidně se pochlubte — sbírám exponáty.
Tomáš Vít založil projekt ADITIVNI.cz, který pomáhá s analýzou a nasazením aditivní výroby pro výrobní firmy.
