Když nejzkušenější člověk ve výrobě bastlí provizorní držák

Ne proto, že by to patřilo k jeho hlavní práci. Je však zkušený, poradí si a potřebuje, aby linka zase fungovala.

Vezme kus plechu, plastu nebo dřeva. Něco uřízne, vyvrtá, přiohne, přilepí. Výsledek možná nevypadá dobře, ale problém je na chvíli vyřešený. A firma je ráda, že má šikovného člověka. To znáte, ne?

Jenže zrovna tady to nesedí. Zkušený údržbář, technolog nebo seřizovač by měl řešit příčiny poruch, zlepšovat proces a předávat know-how. 3D tisk jako součást automatizace mu může uvolnit ruce pro práci, ve které je jeho zkušenost nenahraditelná.

Místo toho opakovaně vyrábí drobnosti, které:

• nejsou nikde zdokumentované,
• každý kus vypadá trochu jinak,
• fungují jen díky jeho zkušenosti,
• po poškození musí znovu vyrábět od začátku
• a často i s vědomostmi jednou z firmy zmizí.

Nejde o to brát lidem možnost improvizovat. Naopak, bez improvizace by se řada provozů zastavila. Je ale dobré rozlišit, co je jednorázová první pomoc a co už se stalo skrytým výrobním procesem.

Právě takové drobné pomůcky jsou vhodné ke standardizaci a rychlé výrobě z digitálního skladu:

• držáky a dorazy,
• montážní šablony,
• kryty a vedení,
• vložky do přepravek,
• pomůcky pro ustavení,
• jednoduché poka-yoke nástroje.

Někdy je nejlepší řešení vyrobit je z plechu, jindy obrobit. A v mnoha případech pomůže 3D tisk, protože umožňuje rychle převést osvědčené provizorium do opakovatelné podoby a dál jej upravovat bez dalšího ručního bastlení.

Největší úspora přitom nebývá v ceně samotného držáku, ale v tom, že nejzkušenější člověk ve výrobě začne svůj čas znovu věnovat práci, kterou za něj nikdo jiný neudělá.

Kolik času vašich nejlepších lidí dnes spotřebují drobnosti, které už dávno neměly zůstat provizoriem?

---