Málo se to ví a český průmysl věc až trestuhodně přehlíží: Jedním ze zásadních prvků automatizace nejsou jen roboti a koboti, ale také 3D tiskárny. Jak to?
Zapomeňme na chvíli na 3D tisk jako pouhý nástroj pro výrobu prototypů. Podívejme se na něj jako na strategickou formu automatizace, která řeší jeden z dnešních nejpalčivějších problémů – kritický nedostatek kvalifikovaných odborníků.
Procesy jako řezání, svařování a složitou montáž můžeme sloučit do jediného, plně automatizovaného cyklu aditivní výroby. Uvolníme tak ruce svým nejzkušenějším lidem, aby se mohli věnovat úkolům, kde je jejich know-how nenahraditelné. V podstatě jim dáváme schopnost být na dvou místech najednou, aniž by ztráceli soustředění na klíčový projekt.
Ne, nejde o teorii. V praxi to znamená třeba:
-
Konsolidaci sestav: Místo desítek či stovek jednotlivých dílů vyrobíte jeden jediný. Je to v podstatě automatizace samotné montáže.
-
Významnou úsporu času: Co vy na to, kdybyste na jediné výrobní dávce ušetřili třeba 100 hodin práce techniků jen díky změně výrobního postupu?
-
Zkrácení dodavatelských řetězců: Představte si, že výrobní cyklus, který dříve trval 9 měsíců, stihnete za zlomek času, například za jednotky týdnů a pod vlastní střechou. (Opět lze doložit z praxe.)
Aditivní výroba mění pravidla hry. Umožňuje firmám nejen přežít v době nedostatku kvalifikovaných pracovníků, ale také zásadně inovovat a zvýšit produktivitu – od vývoje až po výrobu.
Opravdu je čas přestat vnímat 3D tisk jen jako technologii a začít využívat jejího strategického významu.
Tomáš Vít založil projekt ADITIVNI.cz, který pomáhá s analýzou a nasazením aditivní výroby pro výrobní firmy.