V Pratt & Whitney řešili otázku, která dnes trápí řadu výrobců: jak vyrábět malé proudové motory rychleji, jednodušeji a ve větších objemech, aniž by utrpěla jejich spolehlivost. U motoru TJ150 byla jednou z hlavních překážek jeho složitost. Jen jeho zahřívaná část původně obsahovala více než 50 samostatných součástí. Vysoký počet dílů komplikoval výrobu, kontrolu, dodavatelský řetězec i montáž.
Místo dílčí úpravy rovnou nový návrh
Tým proto neřešil jen to, které součástky by mohl vytisknout. Začal přemýšlet, jak celý motor navrhnout jinak. Výsledkem bylo spojení řady funkcí do několika větších celků. První přepracovanou konfiguraci tým navrhl a otestoval během osmi měsíců.
Nejtěžší zkouška je ta provozní
3D tisk statických součástí motoru je jedna věc. Vyrobit stejnou technologií rotující díly, které musejí zvládnout vysoké teploty, otáčky a odstředivé síly, je podstatně složitější. V Pratt & Whitney proto nejprve testovali samostatné komponenty, včetně tištěného turbínového kola. Až poté přešli ke zkouškám celého motoru.
Téměř 60 procent motoru vzniklo aditivně
V červenci 2026 firma oznámila úspěšné dokončení demonstračního testu konfigurace, ve které bylo téměř 60 procent objemu motoru vyrobeno aditivními technologiemi. Ne, to ještě neznamená plně 3D tištěný motor připravený pro sériovou výrobu. Je to ale důležitý důkaz, že aditivní výroba už nemusí být jen nástrojem pro prototypy nebo jednotlivé součástky.
Největší změna nezačíná u tiskárny
Příběh TJ150 ukazuje jednoduchou věc: skutečný přínos nové technologie často nevznikne tím, že starý díl vyrobíme novým způsobem. Vznikne ve chvíli, kdy si dovolíme změnit celý návrh produktu. Neptat se jen: „Co můžeme vytisknout?“ Spíš: „Co už nemusíme vyrábět tak složitě jako dřív?“
Foto: Pratt & Whitney, RTX
Tomáš Vít založil projekt ADITIVNI.cz, který pomáhá s analýzou a nasazením aditivní výroby pro výrobní firmy.
