Nejdražší částí nového výrobku nebývá materiál, hodiny práce stroje ani montáž. Nejdražší bývá, co na hotovém výrobku vidí jen málokdo: vývoj.
Čtenáři se pod novinkovým článkem diví, že první generace nové baterie, nového zařízení nebo nové technologie stojí mnohem víc než třetí nebo pátá. Jenže první generace si s sebou nese i slepé uličky, testování, postupné úpravy, neúspěšné prototypy a rozhodnutí, která se musela udělat dřív, než vůbec vznikl spolehlivý a prodejný produkt.
U dalších generací už je značná část téhle práce zaplacená. Proces je stabilnější. Výroba se zrychlí. Riziko klesne. Cena může jít dolů.
A výrobky od levných kopírovačů? Ty mají ještě větší výhodu: neplatí hledání cesty. Jen využijí tu, kterou už někdo jiný pracně prošlapal.
V aditivní výrobě (3D tisku pro průmysl) je to podobné.
Když připravujeme díl na míru pro 3D tisk, cena není jen součet gramů materiálu a času na tiskárně. Je v ní návrh, volba technologie, orientace v tisku, materiálu, tolerance, zatížení, podpěry, montáž, často několik prototypů a odpovědnost za to, že výsledek bude fungovat.
Proto velké série vycházejí lépe. Vývoj se rozpočítá do více kusů.
Kusová a malosériová výroba na míru tím ale neztrácí smysl. Naopak, když správně navržený přípravek ušetří práci, zrychlí montáž, sníží zmetkovitost nebo třeba nahradí nedostupný díl, návratnost se nepočítá podle ceny materiálu.
Návratnost se počítá podle hodnoty vyřešeného problému.
Tomáš Vít založil projekt ADITIVNI.cz, který pomáhá s analýzou a nasazením aditivní výroby pro výrobní firmy.
