„Má pro nás 3D tisk ve výrobě smysl? A kde bychom vůbec měli začít?“ Tohle je podle mě mnohem lepší otázka než „Jakou 3D tiskárnu si máme koupit?“
Pokud si na ni chcete odpovědět, projděte se po výrobě (klidně si mě k tomu rovnou zavolejte 🙂) a podívejte se hlavně po těchto dílech a pomůckách:
1. Montážní a upínací přípravky
Jeden nebo dva kusy, složitější tvar, frézování, dlouhé čekání. Tady se dá často ušetřit překvapivě hodně času i peněz.
2. Robotické „prsty“ a další koncové efektory
Nízká hmotnost, tvar přesně podle výrobku, méně montovaných dílů. Typická úloha, kde může aditivní výroba dávat velmi dobrý smysl.
3. Šablony, vodítka, dorazy a kontrolní pomůcky
Zvlášť tam, kde se často mění výrobek, jeho varianta nebo pracovní postup.
4. Náhradní díly, na které se čeká
Samotný plastový díl může stát pár stovek či tisíc. Odstavený stroj či celá linka řádově víc. Zajímavé jsou hlavně starší stroje, dlouhé dodací lhůty nebo díly, které už výrobce vůbec nedodává.
5. Kryty, záslepky, držáky senzorů, kamer nebo konektorů
Spousta podobných dílů se obrábí jen proto, že „se tak vyráběly vždycky“.
6. Všelijaké výrobní „bastly“
Kousek plechu, dřeva, izolepa, stahovací páska, ručně upravený držák… Tady bych zbystřil vždycky. Někdo ve výrobě si totiž právě sám vyřešil problém, který ještě nikdo pořádně nepřevedl do konstrukce.
7. Přestavbové a formátové díly
Dorazy, vedení, adaptéry nebo držáky pro konkrétní variantu výrobku či krátkou sérii.
8. Ergonomické pomůcky
Madla, úchopy, podpěry nebo manipulační přípravky, které mohou být lehčí a přizpůsobené přesně konkrétní práci.
9. Trysky, vzduchové rozvody, odsávání nebo chlazení
Jakmile se začínají svařovat trubičky, vrtat kanály z několika stran nebo skládat dohromady půl tuctu součástek, začíná být 3D tisk velmi zajímavý.
10. Sestavy složené z mnoha jednoduchých dílů
Držák, podložka, trubička, adaptér, spojovací materiál… Někdy to může být jeden místo deseti dílů.
A pak možná to nejdůležitější: Nehledejte díl, který jde vytisknout. Hledejte problém, který stojí firmu peníze a čas. Dlouhá dodací lhůta. Drahé obrábění. Malá série. Neustálé změny. Prostoj stroje. Zbytečně velká skladová zásoba. Složitá montáž…
Až potom má cenu řešit, jestli je správnou odpovědí technologie FFF, SLA, SLS, MJF, kompozitní tisk, nebo jestli není pořád nejlepší nechat ten díl na frézku.
Smyslem není dostat 3D tisk do výroby za každou cenu. Smyslem je najít místa, kde firmě skutečně něco vyřeší. Kolik takových míst byste našli při jedné procházce svojí výrobou, tipnete si? Chci o nich vědět.
