Průmyslové výrobky se docela rychle mění. Stroj už dávno není jen soustava mechanických součástek, které vykonávají jeden předem daný pohyb.
Přibývají senzory, elektronika, procesory, kabeláž, chlazení, komunikace i software. Výrobek sleduje své okolí, vyhodnocuje data a někdy se dokáže přizpůsobovat provozu ještě dlouho poté, co opustil výrobní halu.
Chytřejší výrobek = složitější výrobek?
Každý nový snímač potřebuje uchytit. Kabely musejí někam vést. Elektroniku potřebujeme chránit a chladit. Přibývá držáků, krytů, konektorů, šroubků, těsnění i montážních operací.
S každým takovým dalším dílem roste počet dodavatelů, skladových položek, kontrolovaných rozměrů i míst, kde může celý systém selhat. No a právě tady může aditivní výroba sehrát mnohem zajímavější roli než jen zaskočit za obrábění nebo vstřikování.
Složitost můžeme přesunout z montáže do návrhu
Chladicí kanál může být rovnou uvnitř nosné konstrukce. Kabelová trasa součástí hmoty sestavy. Soustava držáků, krytů a spojů může vzniknout jako jediný celek. Konstrukce může být lehká tam, kde není nosná, a pevná přesně tam, kde přenáší zatížení.
Podobně vznikl i přepracovaný blok motoru V8, který spojil řadu původně samostatných funkcí do jednoho dílu. Nejde přitom jen o geometrii. Je potřeba promyslet materiál, zatížení, výrobu, kontrolu i provoz výrobku jako celku. Právě s tím pomáhá navrhování pro 3D tisk.
Nejde o otázku „Dokážeme tenhle díl vytisknout“
Mnohem důležitější je ptát se:
- „Potřebujeme tento díl vůbec?“
- „Jak by vypadal celý výrobek, kdybychom jej nemuseli skládat podle omezení daných tradičními výrobními metodami?“
Právě tak se na aditivní výrobu dívám v rámci ADITIVNÍ.cz. Ne jako na tiskárnu stojící vedle ostatních strojů, ale jako na nástroj, který může změnit samotnou architekturu výrobku.
Tou nejhodnotnější aplikací 3D tisku nakonec nemusí být součástka vyrobená o pár korun levněji. Může jí být výrobek, který by bez této technologie vůbec nemohl vzniknout.

Sestava je ryze ilustrační.